Nedokončená

Probudím se, vidím nebe,

skrze srdce vidím tebe,

ty jenž život jsi mi dal,

a jiným pro změnu zas vzal.

Nečekéj lítost, nevníméj bol,

nesleduj soud, vnímej jen vzdor.

Buť jako vánek, jenž tiše si duje,

kocabkou z touhy jemně pohupuje.

... Dál to neumím.