Jako voda po kameni teču,
spoután břehy neuteču,
bublám, udolím si cestu razím,
záleží na tom, že něco zkazím?
Jako slunce na zem svítím,
planety do své dlaně chytím,
své teplo lidem nabízím,
a tak trochu se podbízím.
Jako vítr na tebe foukám,
na tvé rozevláté vlasy koukám,
nejsem vidět, jenom slyšet,
slyším občas radostí děti křičet.
Jako hora do prostoru čním,
čekám na tebe a něco zřím,
Lásku, květ uprostřed louky,
je jako chléb rodící se z mouky.
Jako ty tři koťátka,
nevinná a roztomilá mláďátka.
...
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.