Očekávání minulosti

Ty tam jsou naše dny,
zmizely v prázdné minulosti,
zbyly jen krásné sny
a touhy bez naděje.

Třímajíc tvoji dlaň,
byť na vteřinu okamžení,
spaluješ mě jako saň,
láskou uvnitř svého srdce.

V hlavě letmý dotyk,
dětský pláč bez pochopení,
k čemu jsou slova blázna,
ve strachu z odpovědí?

Ztratil jsem svůj klenot,
zmizel uprostřed nicoty.
Byl jako báseň, jako píseň,
tichá beze slov, bez not.

Krátké setkání, několik slov,
letmý pohled do tvých očí.
Jsi tak krásná, plná touhy,
uprostřed obrazů svého táty.

Jsme jiní a přitom stejní,
tak daleko a tak blízko.
Uprostřed města, uprostřed hor,
vysoko a přitom tak nízko.

Probuzení do nového snu,
Nemocní a přitom zdrávi.
Duše bloudící a hledající,
naději, lásku, pochopení.

Zavřeni uprostřed času,
uzamčeni v zapomnění.
Bez vzpomínek, bez radosti,
v kleci, kterou nevidíme.

Míjíme se v realitě našich dnů,
smějeme se, pláčeme.
Uprostřed bezvýchodných snů,
nudných, plných našich bolů.

Naše prokletí je naším domovem,
nenávist je naší láskou.
Peníze jsou naším vykoupením.
K čemu? Proč? Pro koho?

Zastavit tak čas,
změnit naši minulost …
Zapomenout, usnout, vrátit se?
Kam? Proč? Pro koho?
Již není cesty zpět,
Již není návratu.  

Zbylo jen tiché zoufání,
slzy uvnitř našich duší,
cesta vedoucí nikam,
naděje na lepší zítřek?

Náhoda? Možnost volby?
Vše je jen v našich srdcích.
V podvědomých rozhodnutích,
směr, jenž vidíme a nevidíme.

K čemu je BULA bez krále?
K čemu jsou sny bez cíle?
Slova, slova, nic jen slova,
jako tato báseň bez čtenáře.

Jako obraz bez diváka,
píseň bez toho co naslouchá,
kniha, na níž leží prach,
růže ležící bez pohledu.

Stejné chyby, šílenství bez konce,
v hlavě blázna co umí jen psát.
Blázna co vidí jen sebe a svůj svět,
vysněný, pln radosti, tvoření a lásky.

K čemu jsou mé sny?
K čemu duše, které nelze vlastnit?
Jsem jako ďábel co si zouvá,
jako opak Boha co má vše.

Jsem jak mravenec Z,
ten, který vystoupil.
Dělník z řady otroků,
ten co řekl „DOST“.

Už není cesty zpět,
už se nelze vrátit.
Mám vše a přitom nemám nic.
Otrok bez majitele.

Stala ses mou múzou,
mým tajným snem.
Láskou, krásou, představou,
obrazem na zdi galerie.

Neznámí a přitom známí,
Cizí a přitom tak blízcí,
Jako dvě labutě na jezeře,
míjící se v čase.

Náhodné setkání?
Náhodná „báseň“ blázna?
Dětství, setkání, osud.
Nevědomá minulost?

Umíráme, rodíme se,
bez otázek, bez odpovědí.
Kde je začátek? Kde je konec?
Láska nebo nenávist?
 
Ne, nevěřím, není náhod.
Celý život by byl náhoda.
Ty, já, všichni, všechno.
Tento „dopis“, báseň.

Proč Xara? Proč pan X.?
„Spiknutí okultizmu“?
Proč má černá magie?
Proč mé dopisy médiím?

Náhody, náhody, náhody …
„Kybalion“
K čemu server o „Lásce“?
K čemu „Peníze a my I“?
K čemu dopis beze jména?
K čemu BULA?
 
Marek Xara Q., 18/06/2015.

---------------------------
Pozn.: Věnováno Andreji P.